Åååå, han lever
Zrovna sedím ve vlaku z Berlína do Stockholmu (17.5) a napadlo mě, že by mohlo být fajn zase napsat nějaký ten článeček. Cesta trvá a člověk má čas na přesně tyhle věci. Nezačnu ničým veselým. Do Česka jsem jel mimo jiné kvůli tomu, že zemřel někdo, kdo mi byl hodně blízký. Nechci se tu rozepisovat o rodinných detailech, ale myslím, že je fajn zmínit i tuto odvrácenou stranu Erasmu. Člověk je prostě daleko. A je to těžký. A i když je jednoduchý říct, že přece stačí sbalit se a dojet, ve skutečnosti to tak jednoduchý není. A navíc pak člověk zjistí, že už je vlastně pozdě. Rozloučení bylo krásný a určitě stálo za tu dlouhou cestu. (Teď tam napiš radši něco pozitivního, nebo to nikdo nebude chtít číst :D)
Vyhráli jsme 10Milu! Kluci v prvním týmu odvedli fakt dobrou práci. Já běžel druhý úsek v druhým týmu. Výkon not great not terrible, nějak zářně se mi teď v orienťáku nedaří. Ale vzhledem k tomu, čím vším jsem si prošel minulý rok jsem vlastně rád, že můžu normálně běžet. Po svým úseku jsem si vlezl do spacáčku a celou noc jsem s ostatními sledoval přenos na velké obrazovce. Zážitek k nezaplacení, i když hodiny spánku pak sakra chyběly. Usnout ale prostě nešlo, na to kluci běželi až moc dobře :)
Naplno se rozbíhají přípravy na Oringen, největší orienťácký závod na světě. Letos je v Uppsale na konci července. Pět etap v šesti dnech v lesích Lunsen a Nåsten - dokonalejch lesích, od kterých bydlím co by kamenem dohodil a pak ještě 10 minut doklusal. Vzhledem k tomu, že jsem v závodních prostorech prakticky strávil zimu, tak běžet samozřejmě nemůžu. Ale budu pořádat, jako asi všichni orienťáci co bydlí v Uppsale - ať už běhají za Linnéčko nebo ne.
Zajímavost - Allemansrätt
Alemansrätt je skandinávský koncept přístupu k lesům. Jendá se o právo každého vstoupit do lesa, trávit tam čas, sbírat plody, přespávat nebo třeba běhat orienťák. Nezáleží na tom, kdo les vlastní. Toto právo sebou ale nese i povinnosti les neničit a chovat se šetrně a ohleduplně.
Fail
Cestování vlakem je sice cool, levný a ekologický, ale má i svoje nástrahy. Třeba když kvůli zpoždění změškáte noční vlak do Švédska a skončíte v 9 večer bez noclehu v Berlíně. O tom se ale víc rozepíše Eliška ve svém článku o našich Berlínských dobrodružstvích.
Druhou část článku píšu později v Uppsale. 25.5 proběhl můj poslední seminář o umělé inteligenci, teď už mi stačí jen odevzdat esej a bude hotovo. Rok studia v Uppsale utekl rychle.
Moje psaní trpí stejným problémem jako před měsícem. Mám pocit, že můj život je docela obyčejný a nemám o čem psát. Ale naštěstí tradiční řešení jak vyplnit trapný ticho nabízejí řeči o počasí! Už i k nám na sever přišlo léto v plné kráse a je to naprostá paráda. Slunko konečeně pořádně hřeje, stmívá se v 11 večer, přes den je teploučko, všude je zeleno a kvete to. Ale k večeru se hodně ochlazuje (hlavně v porovnání s Českem). Tohle počásko přímo láká k tomu aby člověk byl venku a dával positive vibes (a všechno je fajn). Běhání, kolo, kolce s Antonem, procházky, otužovací plavání (voda je pořád studená), piknik - užívám si to všechno plnými doušky, dokud můžu. Škola mi sice už skončila, ale v Uppsale naštěstí ještě zůstávám. Opustit Švédsko v takhle hezkým období by byl prostě hřích :)
A protože je teplo, může člověk dělat všechno v baris. A jak pravil klasik: Alt det du gjør, gjør du bedre i baris. Takže tímhle heslem se řídím a doufám, že zbytek mýho času v Uppsala bude ještě stát za to. Proč sem sakra píše něco, co neumí přeložit ani překladač a navíc ještě norsky? Nojo, občas je potřeba na blog napsat nějakou tu kulišárnu ;) Han lever, åååh, han lever, ...
Nájem na Skrindanu nám končí 15.6, takže pokud mě chcete ještě stihnout navštívit, tak máte poslední šanci. Doporučuje to 10/10 Švojtů, Nicků, Bandasků, Danáčů, Janč, Jonášů a Elišek :)