Vánoční svátky už jsou v plném proudu, já i Maky jsme už u svých rodin a náš lublaňský byt si žije vlastním životem - a to do slova, protože nám v naší malé vlhké koupelně začaly růst takové zelené skvrnky. Rád bych se však ještě vrátil k předvánočnímu času, který jsme v Ljubljani prožili.
Tak zima začala i tady. Ljubljana je celá bílá, jízda na kolech je jeden velký drift a veverky už v parku nepotkáte. Je čas přesídlit z lezení na zimní sporty.
Trochu mě to dostalo. Hodně školy a nabídek, co dělat ve volném čase. Když se pak ještě zamyslím nad tím, že bych měl napsat článek, tak tuto myšlenku rychle zaženu. Ne snad proto, že by nebylo o čem psát, ale spíš proto,že když si člověk čte články ostatních, dostane pocit, že by měl napsat něco velkého. No a právě na...
Vítr fouká, teplota je pod nulou a mě omrzají ruce i pod dvěma páry rukavic. To, co mě ale trápí jsou velké reflektory, které osvěcují všechno okolo mě. Diskomfort 361 stupňů z 360 a to se mi líbí.