Má Ljubljana nádech Vánoc?
Vánoční svátky už jsou v plném proudu, já i Maky jsme už u svých rodin a náš lublaňský byt si žije vlastním životem - a to do slova, protože nám v naší malé vlhké koupelně začaly růst takové zelené skvrnky. Rád bych se však ještě vrátil k předvánočnímu času, který jsme v Ljubljani prožili.
Začnu věcí, která se tak úlplně Ljubljaně netýká, ale velmi formovala naší adventní atmosféru. Advetní kalendář. Ano, už 3 roky si s Maky dáváme před Vánoci adventní kalendář. Není to takový ten normální, kde na každý den máte tu samou čokoládičku a vlastně to není žádné překvapení. Na každý den máme připravený jeden dáreček s malým popiskem, k čemu je to určené. Takže přes všelijaké sladkosti se tam vyskytnou i různé "měkké", ale i "tvrdé" dárky. Tento rok to Maky zase posunula o úroveň dál a místo dárečků jsem měl na každý den připravený jeden ůkol, který jsem musel splnit (kdo mě zná, tak ví, že jsem pro každou challange). Takže můj adventní čas formovaly úkoly typu, vystřihni vločky do okna, běž se otužovat, vypni si na celý den mobil, běž si zaplavat do místního bazénu (btw. jedna z mála nevýhod Ljubljaně je její absolutní absence nějakýho fukčního bazénu), přispěj na nějaký dobročinný projekt, potěž nějakého cizího člověka,... Přiznávám se, že jediný úkol, který jsem nesplnil, byla jednodenní hladovka. K takový věci mám díky skautským táborům, kde jsem poslední dvě hodiny bobříka hladu zvracel černý čaj, docela odpor.
Co však stojí ve spojení Vánoce-Ljubljana za zmínku je jejich světelné výzdoba. Kam se na ni hrabou všechna krajská města dohromady, po zatmění se centrum Ljubljaně promění v doslova pohádkouvou výzdobu. Když procházíte ulicemi nad hlavami vám svítí stovky komet, na každém malém náměstí je alespoň jeden smrk obalený světílkama jako kapr strouhankou a hlavní Prešernovo náměstí, to ani slova nevystačí. Samozřejmě jsem slyšel i názory, že je to až moc, ale já prostě tohle mám hodně rád.
Možná to ještě nevíte, ale tak jak se u nás pije slivovice, tak ve Slovinsku se pije Gin. Hodně! A tak není překvapením, že na "trzích" se vedle tradičního červeného svařeného víno prodává nejen méně tradiční bílé (to už pro mě jako pro kluka z maloměsta byla novinka), ale také svařený Gin. Kdo neochutné nemůže soudit. Opravdu hodně dobrota.
Proč je slovo "trzích" v uvozovkách?, ptá se zvýdavý čtenář. I zde je v posledních dvou letech nejskloňovanější slovo covid, a tak pro nás bylo nemilé překvapení, když jsme se první adventní neděli vydali objevit trhy a místo otevřených stánků s teplými mandlemi v cukru (moje oblíbené) na nás čekaly jen zavřená okýnka. Jak už Maky psala ve svém článku, vláda a lidi tu opravdu nejsou kamarádi a i když o situaci nevím mnoho, vyhlašování opatřeních den předem pomocí twitteru premiéra mi přijde jako fenomén, který bych tipoval spíše na Česko. No ale abych Slovincům nekřivdil, jejich kreativita se projevuje nejenom u premiéra, ale také u stánkařů, a tak ač jsou tradiční stánky zavřené, tak před každou restaurací jeden stánek je, a tak se o svůj Gin nemusíte bát ani v těchto časech.
Slyšleli jste, že záhřebské vánoční trhy byly poslední dva necovidové roky (2019, 2020) vyhlášeny jako nejlepší evropské? Já třeba ne, a dost mě to zarazilo. Čekal bych že půjde spíš o nějaké rakouské či německé městečko. No když si ty mandle nemohu dát v Ljubljani, tak si je dám v Záhřebu! Jenže ono to tak nebylo. Rada: to že bylo něco v minulosti dobré ještě neznamená, že to bude dobré i teď. Příkladů z historie je celá řada: nové Star Wars, ipod nano, výstup na Mount Everest a nebo právě záhřebské vánoční trhy. Suma summárum, půlka stánků prodává svařák v takových divných skleničkách na zavařování, druhá polovina stánků po vás chce podpis petice, která žádá referendum, zda má vláda provádět opatření proti covidu. Ač mě chuť vína ze zavařovačky moc nezaujala (dali tam lékořici), tak myšlenka referenda mě zaujala dost. Představoval jsem si, jaké by takové referendum mělo výsledek. I když je ze všech stran slyšet kritika na to či ono opatření, nedokáži si představit, že by většina hlasovala pro svět bez veškerých regulací. Možná jsem naivní možná ne, každopádně to byl zajímavý námět pro přemýšlení na další dvě vytrvalosti.
A nakonec taková odlehčující příhoda. Z náte tu pohádku Z pekla štěstí? tak přesně takový jsme měli jedno víkendové odpoledne, kdy jsme se vrátili po výběhu na horu Pleša a našli jsme doma zapálenou první advetní svíčku ještě od oběda. Když jsme to pak povídali našim kamarádům Terce a Dominikovi, ještě více nás dostalo, že po návratu od nich jsme našli na tom samém věnci svítit (teď už dokonce) 2 advetní svíčky. Když nad tím tak přemýšlím, tak s takovou karmou se ani nedivím, že nám to auto o týden později někdo vykradl.
Přeji hezký zbytek Vánoc
Koště