Plán byl takový - na zimu na Erasmus do Slovinska a na jaro pracovat do nějaké hodně cool daleké anglicky mluvící země, abychom tu angličtinu trochu vypilovali (protože v tomto ohledu mi studium na slovinské veterinární fakultě moc nepomohlo). Snili jsme o Austrálii nebo Kanadě, zjistili jsme ale, že je úplně šílený v těchto zemích získat pracovní...
Leden v Lublani byl docela nůďo. Hnedka po návratu z Vánoc a Silvestra jsme zůstali doma s covídkem. V tý naší mini kukani to byl docela boj. Chudák Víťa už definitivně zjistil, že jsem totální šílenec, když musel každej den zhruba tak v 10 večer čelit mým návalům energie, která se nashromáždila za celej den sezení na té nejmíň pohodlný...
Cesta z Frenštátu na Draka je dlouhá a taky ideální na to zavzpomínat si na to, co se dělo poslední 2 měsíce v Lublani, dřív než mi alkohol vymažte všechny vzpomínky.
V dálce slyším výbuchy. Vidím kouř. Do nosu se mi dere podivný štiplavý zápach. Začínají mi téct slzy a soply proudem. Oči řežou jako čert. Zabírám do pedálů svého zelenohříváka co to jde, už jsem pár metrů od úkrytu. Otevřít oči fakt bolí, chci pryč, jenom házím kolo do stojanu a běžím se schovat. Víťu to tolik nezasáhlo a tak...
Než tu začnu sepisovat svoje zážitky z Erasmu ve Slovinsku, ráda bych ještě shrnula své africké dobrodružství z letošního srpna. Studuji veterinu a mým snem je stát se veterinářkou divokých zvířat. A tak jsem si řekla, že konečně v tomto směru začnu něco podnikat a vyrazila jsem na 4 týdny do záchranné stanice pro gepardy v Somalilandu. Co to...