O našem irském živůtku

Plán byl takový - na zimu na Erasmus do Slovinska a na jaro pracovat do nějaké hodně cool daleké anglicky mluvící země, abychom tu angličtinu trochu vypilovali (protože v tomto ohledu mi studium na slovinské veterinární fakultě moc nepomohlo). Snili jsme o Austrálii nebo Kanadě, zjistili jsme ale, že je úplně šílený v těchto zemích získat pracovní víza a že jsme to začali řešit trochu pozdě. Agentura se kterou jsme to řešili nás ale ubezpečila, že Irsko je tutovka. Tam nám určo práci najdou a není potřeba nic moc dopředu zařizovat. Když ale došlo na call s osobou, která nám tu práci teda měla sehnat, zjistilo se, že pro nás asi nic mít nebude. Takže pár týdnů před plánovaným odjezdem jsme neměli nic. Nakonec jsme ale objevili workaway a byli jsme zachráněni.

Workaway je projekt pro pomalé, levné a udržitelné cestování. Jde o to, že ty jako cestovatel/workawayer/dobrovolník pracuješ cca 5 hodin denně 5 dní v týdnu u někoho doma, na farmě nebo tak někde a za to tam máš zadarmo ubytování a jídlo. Hlavně ale zjistíš jak ve tvé destinaci lidé doopravdy žijí své životy a máš možnost to tam poznat trochu víc do hloubky.

My jsme narazili na milou irskou rodinku v pobřežní vesničce Spiddal, county Galway. Mary a Gerry je pár šedesátníků, kteří mají 2 syny v našem věku. Ti se ale odstěhovali a tak zůstal velký dům (který Gerry vlastníma rukama postavil) dost prázdný a náročný na údržbu. Naštěstí ale 300 metrů odtud stojí dům Maryiných rodičů, kam se tato rodinka hodlala přestěhovat a velký dům prodat. 

Naším úkolem tedy bylo nachystat dům na prodej. To vyžadovalo hodně vysávání, vytírání, umývání oken, kuchyní a koupelen. K velkému domu ale patří také velká zahrada. A k našemu nepochopení si Gerry zvolil tuto dobu jako skvělou příležitost k uskutečnění všech projektů, na která za těch 18 let co tam žili nebyl čas. Takže jsme vysekali několik lánů ostružiní, zasadili nový kytičky, postavili nový ploty, vytvořili mostek přes potůček a na jeho břehu vysekali pěšinky v totální buši.

Nebyla to práce nějak extrémně obohacující, ale byla jsem za ni vděčná. Bylo fakt krásný si nachvilku oddechnout a neřešit nic jinýho, než kterým směrem je nejlepší tu trávu hrabat a nehrotit žádný klasický stresíky. A po práci bylo vždycky dost času na to si jít zaběhat, zajógovat, číst.. prostě takový poklidný život, který jsem zrovna asi potřebovala 😊

A o víkendech jsme vyjížděli za krásami západního Irska. Prvním výletem byl přechod pohoří Connemara. Když jsme chtěli naplánovat trasu podle map.cz byli jsme trochu zmatení, protože turistická trasa tam byla namalovaná jen na jeden kopeček. Gerry nás ale ujistil, že to vůbec nevadí a že se tam běžně chodí přechod 12 Bens (12 vrcholů) a nikdo neřeší, že tam nevede žádná cesta - prostě se koukneš před sebe a vylezeš na nejbližší vrchol a pak na další a další. To znělo dobře, tak jsme vyrazili a byla to fakt topovka - krásný kopce, který měli tak max 700 m, ale vypadali jako dvoutisícovky, žádní lidi, výhledy na oceán, ostrůvky a jezírka. A taky šílenej vítr. Ale nakonec nás to neodfouklo, takže cajk.

Další víkendy jsme využili k prozkoumání poloostrova Dingle s jeho divokými útesy, ostrůvky a hořičkami, zajeli jsme si na oblíbené Cliffs of Moher, vápencovou krajinu Burren a tajemné Aranské ostrovy. Všechno bylo mega nádherný, jen nějaký ten lesík nám chyběl.

A co říct o irských lidech? Jsou strašně milí, obzvlášť když je krásný počasí, to tě pak každý koho potkáš zdraví větou "what a lovely day!". A my jsme zrovna měli fakt štěstí na dobrý počasí, což tam asi není úplně běžný, takže byli všichni fakt nadšení. Taky většina Irů, který jsme potkali mluvila fakt pěknou angličtinou a navíc naše Mary a Gerry byli učitelé angličtiny, takže mluvit s nimi byla fakt lahoda. Irové jsou taky dost otužilí, takže si v domech moc netopí a vůbec nežijí v takovém luxusu jaký jsme čekali. Měli jsme Irsko za fakt dost bohatou zemi, ale není tomu tak.. Irové jsou úplně normální lidi a stejně jako my si prošli náročnou historií, která je poznamenala.

Workaway má ještě jednu skvělou funkci - vidíš polohu ostatních workawaya lidiček v okolí a můžeš je kontaktovat a domluvit si sraz. A tak jsme získali partu na objevování nočního života v Galway. A že bylo co objevovat! Měla jsem za to, že my jsme hospodským národem, ale hospůdky v Irsku a v Galway obzvlášť jsou ještě na jiným levelu. Lahodný Guiness a výborný suchý cider tam teče proudem, živá kapela hraje tradiční irskou hudbu a prostě to tam neskutečně žije!

A na závěr pár faktů o Irsku:

• Voda je zdarma
• Když si chceš postavit dům v county Galway musíš pozemek vlastnit 15 let a umět mluvit Irsky
• Děti ve škole nosí uniformy a ve spoustě škol na západě se vyučuje v irštině
• Pohřby jsou velká věc, když někdo umře, tak si ho rodina vezme ještě na 2 noci do domu (poté co z něj vysají tělesné tekutiny) a loučí se sním a drží u něho hlídky
• Pokud nemáš škodovku a the north face bundu, jsi špatný Ir
• Čaj se pije tak 5x denně
• Ovesná kaše i vajíčka se dělají v mikrovlnce
• Irsko je jedna velká galerie, nějakej umělec je fakt skoro na každým rohu
• Ovečky jsou všude - i uprostřed hor. Kéž by byla všechna zvířata tak šťastna jako irská zvířata.

No, fakt jsme se tam měli krásně, ale už se nějak oteplilo, tak se jedem zchladit ještě trochu víc na sever 😊

(koho zajímají fotky ať koukne na můj ig, tady nám už dochází místo)