Doplnit hladinu bizáru

Volba po snad navždy posledním letu v šest ráno byla jasná - místní jediný lyžařský středisko. Tsaghkadzor. Nechci říct, že bych se tam necítil jak doma, ale přece jen jsem se tam necítili úplně jak v Evropě, tak jsem pro příště sepsal pár pouček.
*nevím teda, kdy naposled jsem byl naposled na sjezdovkách v Evropě

• Nemáš džíny, nejsi lyžař
• V okruhu několika set kilometrů od Jerevanu se nachází exaktně 0 sněžných děl, takže se připravte na mix kamení, trávy a trochu sněhu
• Přibližně půlka lidí nemá vůbec lyže, jen si vyjedou nahoru na výhled a cígo
• I ti, co lyže mají, si při každý jízdě lanovkou nezapomenou zapálit
• Z těch, co lyže mají, jich cca 10 % vydrží stát déle než 15 vteřin
• Helmu mají jen srabi, zbytek používá alternativní ochrany hlavy v podobě např. klobouků
• Kdyby vám náhodou došel alkohol a/nebo cigarety, všechny stanice lanovky jsou bohatě zásobeny

Bohužel jsem minul příležitost, kdy se tam vydal můj španělský spolubydlící, který nikdy nelyžoval, ale prý to byl dechberoucí zážitek.

Někdy v říjnu mi napsali z Masárny. Probíhalo to zhruba takhle.

"Ty jsi v Arménii?

"Jo"

"Tak tam pro nás v lednu uděláš tohle"

Z Česka jsem si přivezl notebook, eye-tracker, spoustu dalších blbostí a na dva týdny jsem dělal nějakej experiment ve škole. Dochvilnost Arménců předčila moje očekávání (v tom negativním slova smyslu samozřejmě), jediný plus tak bylo, že jsem mohl svobodně chodit kalit, anžto jsem nemohl další den stejně dělat nic zajímavýho.

Ke konci přijela Adéla (čti Bářin blog pro kontext) z Turecka, bylo potřeba, aby poznala i tu stranu historie, kterou Turci vraždili (joke, ale jen trochu teda). Cesta z 300km Erzurumu jí trvala cca 40 hodin, nestihla tak první skialpy. Jo, fakt se mi tu totiž podařilo najít skialpy! Je tu přesně jeden člověk, kterej od února dělá tour guida, ale teď měl volno, tak nás vzal s sebou. Má tři páry, což je shodou okolností celkovej počet skialpů v týhle zemi.

Každopádně totální top. V údolích půl metrů prašanu, nahoře pár vyfoukaných centimetrů. Dal by se tady strávit zbytek života. Asi první věc, která tu nebyla zas tak extrémně divná a v podstatě splňovala evropský parametry (jasně, kromě neexistence lavinovky třeba. Nebo horský služby). A tak jsem teda taky naposledy viděl Ararat :(

Úplně posledním bizárem pak bylo tohle obskurní místo. Vydali jsme se tam s Adélou a dalšíma dvěma holkama z Erasmu (Tere a Jevgenija) a byla to parádní tečka za tímhle pobytem. Paní, která neumí ani slovo rusky ani anglicky. 20m hluboký tunely postavený pro úplně žádnej účel. Knížka Ládi Zibury postavené na čelním místě, protože o tom v jedný kapitole píše. Po východu pozvání od jiný babičky k ní domu na kafe a ovoce. Hodinová jízda maršrutkou za 4 koruny. No, prostě sen. 

Zároveň jsem teda ukončil školu. Dokonce jsem vypracoval do mých 7 předmětů hned 3 (!) projekty. Jeden z nich měl i 14 stran. Když jsem ho hrdě donesl a dokonce kvůli něm musel vynechat jednu party, probíhalo to asi takhle. Thank you Jan. Very good job. I'm proud of you (nepodíval se za první, úvodní, stranu). You're welcome. Willy you give the marks to the international office? Don't worry. It is already given.

Takhlě nějak no

Pak už jen jedna poslední party, kdy jsem dostal miniladu, sen, a odlet v pět ráno do Prahy přes Vídeň, kde jsme se totálně náhodně potkali s Eliškou, která odlítala do Stockholmu na svůj erasmus. Něco končí, něco začíná. Nebo tak nějak.

Nejlepší dárek. Přitom jsem v ní nejel ani víc jak 20x

Chvíli jsem přemýšlel, jestli to tu ukončit na vážnou notu. Že je super bydlet v zemi, kde se nemusíte bát toho, že vás každým dnem napadne vojensky mnohem silnější stát. Že nemusíte v 18 na dva roky na vojnu. Že se u nás na univerzitách nepořádají smuteční obřady za studenty, který umřeli ve válce. Že můžete k doktorovi. Že se nekouří v hospodách. Že takřka neexistuje korupce. Že existují pravidla provozu. Že naším jediným spojencem není Putin. Že si nemůžete koupit řidičák. Že existuje hromadná doprava. Že nemáme úplně všude odpadky. Že máme otevřený víc než dva hraniční přechody. Že nepotřebujeme víza. Že můžeme ke všem sousedům. Že...

Ale dělat to nebudu.