Jak (ne)odjet

1) Jeď hned a necouvej.

Můj první Erasmus se mohl konat ve Francii v Nice na začátku druháku. Zvládla jsem papírování, zázrakem i francouzský pohovor a na FTVS zažila ještě víceméně schopnou koordinátorku. Nakonec jsem ale na poslední chvíli couvla. Čekaly mě svěťáky v Česku a druhý rok na výšce s kamarády, který mi trvalo poznat celý prvák. Navíc mě holčina z Francie od Nice trochu odradila, že je to město důchodců. Řekla jsem si, že to neva, času a možností bude ještě dost. Úplně nebylo, přišel covid a studijní výjezdy do zahraničí ztratily smysl.

2) Konec žádostí o přihlášku nepřetlačíš.

V jarním semestru ve třeťáku jsem se přihlásila znovu. Moji prioritou se stala Univerzita jihovýchodního Norska v Bø, hlavně pro jejich studijní program zaměřený na outdoorové sporty a výchovu venku. Přihlášku na naši webovou aplikaci UK jsem do systému zadávala někdy na začátku března s tím, že v Norsku mají uzavírku 15.4. Na email jsem několikrát kontaktovala našeho nového koordinátora, který mi odpověděl jednou, že na všechno je dost času a můj dotaz nechápe. "Oukej, asi ví, co dělá." Měla jsem ještě důvěru. Nakonec se ozval! 14.4. s tím, že mu mají napsat ti, kterým se deadliny univerzit blíží. Mně doslova klepal na dveře. Po dalších dvou týdnech se náš FTVS koordinátor ozval znovu, že jsem měla pravdu, že už mají po termínu a že donominovat mě tam nemůže, protože v Norsku mají moc zájemců a sami si ještě z přihlášek vybírají. Že to teda nebyla jeho vina, protože se naše termínovka míjela s jejich. Každopádně prý mám čas si ještě vybrat nějakou jinou zemi, ne na severu. A že mě tam zkusí nominovat na jarní semestr.

3) Nauč se trochu jazyky.

V pohodě, tak co, však je nakonec jedno, kde ten Erasmus bude. Volím Francii, znovu Nice, hlavně kvůli blízkosti hor, lezení a moře, však už jsem skoro důchodce. Absolvovala jsem nejdřív online pohovor v angličtině, kvůli možnému jarnímu výjezdu do Norska. Vzpomněla jsem si na něj asi 15 min před začátkem a rychle otevřela svůj odevzdaný motivační dopis. Dost mě zamrazilo, když jsem zjistila, že jsem omylem odeslala jenom hrubou verzi dopisu, a ne tu, kterou mi Bořek v Albánii pomáhal opravit a zdokonalit. Neva, nějak to zvládnu. Anglicky naštěstí i s lehkou nervozitou mluvit umím a pohovorem jsem prošla. S francouzským už to bylo trochu těžší. Musela jsem ho totiž mít osobně a navíc s jazykářem, který je shodou okolností právě i ten náš zahraniční koordinátor. Schůzku s ním mi musela domluvit jazyková sekretářka, které bylo líto, že se mi pořád pan francouzštinář neozývá. Konečně jsem ho potkala a hned jsme spolu mluvili francouzsky. Teda on spíš něco huhlal a já odpovídala jenom "Oui", "D'accord" a "C'est trés bien.". Nakonec mi řekl, že to teda asi B2 není a že ve Francii studovat nemůžu. Aha, já musela mít B2, to kdybych věděla, tak tam ani nelezu.

4) Velká nástěnná mapa Evropy je pro výběr zásadní.

Přišla komická chvilka v jeho kabinetu, kdy jsme koukali na vyvěšenou mapu Evropy a přemýšleli, kam by se dalo jet. Já měla jedinou podmínku hory. A co z toho nevzniklo. Iasi! Rumunské město v brutální nížině na moldavských hranicích. Prostě sen.

5) Špatný info je jenom blbě podaný dobrý info.

Paráda, kdo by nechtěl jet na Erasmus trochu punkově. Bořek jede do Arménie, Adél (kámoška z fakulty) na východ Turecka, tak já přece nějaký Rumunsko/Moldavsko dám. Po pár návštěvách koordinátora, kdy jsem mu musela připomenout další jeho kroky, aby se moje přihláška mohla posunout dál, po vyplnění všech dokumentů, přežití studijního o prázdninách a několika emailů s Rumuny se už Erasmus začal rýsovat. Ne úplně podle představ, když vám třeba odepíšou, že jsou úplně excited, že přijedu, ale že teda předměty v tomhle semestru jsou bez venkovních sportů a jenom v rumunštině. Nebo třeba první co na mě na Facebooku vyjelo, když jsem napsala "Erasmus in Iasi", bylo: "NO Happy Erasmus Iasi". Nebo při letním stopu v Rumunsku řidiči na zmínku o studiu v Iasi reagovali většinou zděšenou grimasou a odpovědí: "Iasi? Why? Why not Cluj or Bucurest? Iasi, city ok but terrible people, only Moldavian!". Co už, bude legrace.

6) Uspořádej párty na rozloučenou, nevadí, že jsi nikdy nepořádal ani narozeninovou. Jo a ani nevadí, že z celý fakulty pojedou jenom čtyři lidi.

V září všechno zařízený, už jenom eurový účet, kde jsem teda v bance zjistila, že jsem ztratila občanku, ale na pas mi ho zajistí. Zašla jsem za koordinátorem podepsat všechny smlouvy a na rozlučkovou párty na FTVS na Kurtech, kde jsme s Adél a ostatními zapíjeli náš odjezd na východ. Další den mi Adél volá, že teda konečně byla na rektorátu vyřídit poslední podpisy a tam se jí ptali, jestli přijde ještě někdo z FTVS, že tam zatím byla jediná a co se děje. Ostatní fakulty prý lidi lifrují po davech. Asi se na naší fakultě sešli divní studenti a neschopný koordinátor. Každopádně, já se tam za týden taky chystala, aspoň se tak účast naší fakulty dvakrát zvýší.

7) Napadej.

Už mi chyběly jenom letenky. Večer je koupím, si říkám a vyrážím na inliny. Supr rychlost, paráda, velký kolečka a valím si to po Hradečnici (cyklostezka v hradeckých lesích). V tom za mnou jede pán na elektrokole a říká: "Slečno, Vám to ale jede rychle, to je neskutečný. Můžu vás pozvat na pivo?" Slušně odpovídám, že úplně ne, že spěchám domů. Pořád si se mnou ale povídá a přišla zatáčka, já si štrejchla kolečkama a hrozně se rozsekala. Zvedla jsem se, pána ujistila, že to určitě není jeho chyba a že určitě ani na malinovku nechci. Když konečně odjel, hned mě nejdřív mrzely úplně roztrhaný elasťáky na kolenou. Pak mi teda začalo docházet, že se na pravou nohu nemůžu vůbec postavit a že domů po svých nedojedu. Večer jsem místo kupování letenek jela na rentgen a zjistila, že vyfasuju berle, ortézu, 30 injekcí proti trombóze neboli zlomenou čéšku. Je to tak na šest týdnů a já měla za týden odlítat. Bohužel bych většinu svých sportovních předmětů jako volejbal a plavání asi nesplnila, navíc bych se tam těžko dostávala a Rumunsko spíš moc nepoznala. Škoda, ale asi jsem tam prostě neměla jet.

8)  Piš články o Erasmu, i když na žádném nejsi.

Jako sedmá členka SeptEry jsem místo na Erasmu doma, jezdím malinko na kajaku, kde nemusím používat nohy a zkouším psát bakalářku.

Každopádně už jsem si právě teď koupila letenku za Adélou do Trabzonu a snad to spojím i s návštěvou Bořka v Jerevanu. Motivace se uzdravit jako prase. Na tenhle blog tedy můžu někdy hodit návštěvy erasmáků a třeba se mi podaří odjet do Norska na začátku ledna. Snad univerzitu v Bø do 15.10. stihnu. A když ne,  Iasi to jistí.

9) Prostě to hecni.