Můj zadek se projel

06.09.2021

Bandaska odhaduje na 5 minut čtení

Je tomu tak. Z mého rodného městečka, Vamberka, jsem vyrazil napříč Evropou a tak celé mé měsíční cestování začalo po povrchu zemském.

Na cestu jsem se vydal již 31. července s rodiči směr Liberec. Tam jsem přesedlal do STK transitu, který fičel směr Stacionární kemp do malého nemalebného městečka Hållsta, u Eskiltuny. Po dobu 10ti dnů jsem se snažil být ambasadorem, který předá alespoň nějaké doposud nasbírané zkušenosti mladším. Tímto bych jim chtěl velmi poděkovat za jejich trpělivost. Dále Ńufovi, který na tom nechal hromadu práce a hluboce smekám! Ale zpět. Po ambasadorování mě vyzvedli a frčeli jsme směr Idre Fjäll. Tedy krásných 7 hodin v malinkatém autíčku s bandaskovou mega bagáží, ale bez lyží, které jsem si přivezl na svoje bytí ve Falunu. Nádherně dlouhé, nikdy nekončící švédské lesy jsme si zkracovali soutěží, kdo přehraje lepší vykopávku (starou píseň).

Světový pohár v Idre byl více než náročný (viz foto). Místní terény vybízely k velkým zkušenostem, které jsem bohužel neměl tu čest doposud nikde načerpat. Přirovnal bych to například alpským terénům. Byla to tedy má premiéra a taky to tak dopadlo... Brousil jsem kánály, útočil na Kolumbii v alpském svahu a kdo ví co ještě.

Dále mne následovalo další přesunutí, a to do KooVee káry a fičeli jsme si to směr Rovaniemi. “Krásných 5 "mužů", kteří se jen tak tak naskládali do vozu Škoda Octavia Combi, jejich neustálé šermování rameny o zasedací pořádek byla opravdu pecka.” Ale i tak mě po další 4 dny zadek oznamoval, že to není OKáčko. Ubytování U Datla, což byl velmi pěkný hostel kousek od Santa vesničky, bylo každodenně zpestřeno Au Pair brigádou. Měl jsem tu čest hlídat malou slečnu Sildovou. Ani nám se nevyhnula klasická finská rýmička. A to hned v double verzi. Z mého připravovaného posledního úseku v B štafetě jsem 3 hoďky před startem dostal dlouhou noc s jedním nočákem v kapse. Magnifique! Vybíral jsem mezi vlastím světlem Lucifer versus zapůjčený lehce jetý LEDX. Důvěra v první zmíněné světlo se vyplatila a závod tak pro mne uběhl jak nic. Klidně bych mohl v cíli pokračovat. Sprška, neustálé zírání do online mezičasů v 4:30, hodinový spánek a zpět do arény, podpořit zafandit.

Hned po vyhlášení týmu IFK Mora (ano, opět změna týmu, protože jedou auty nejblíž k Falunu) jsem opět přesedlal do transitů, které valily směr Mora. Není nad to, si to dát za 5 dnů znovu. V protisměru, po pobřeží zpět. Dva nekončící dny plné únavy uběhli jak voda, vlak Mora - Falun a jsem tu. Na 3 zastavení zdolávám trasu s mega bagáží Nádraží - Pink House. Lehce zaskočená majitelka Lisa Grillová mě ubytovává a já dávám první spánek, nicméně bez peřin. Ranní krátké poučení, co s mím či nesmím a následné otázky "Jů kan dů det? Okej, emejzing" jsem začal zkrášlovat tak 2 měsíce neposekanou zahradu. Nejdříve sekačkou, poté křoviňákem. Naštestí struna byla tak krátká, že mé sekání bylo u konce. Samozřejmě přišla otázka "Jů ken baj it? Okej emejzing" a tak obstarání novoé struny padlo na mě.... Hned jsem valil stopem opět směr Hållsta, kde mne poznamenal tatér a velmi milí chlápek, Tobias Håll. Po krátké debatě mi nabídl kérku Balkan Sa Mesom, ale já odmítl. Kdyby jste někdo chtěl, kérku, piercing nebo podobné srandy, kontakt mám, slevu taky, stačí napsat.

tatér Tobias

Na pár dalších stopů se dostavám na můj další, velmi krátký pobyt s "domácím" a mým nejbližším turnusem, STK Královehradecko. Další snaha o předání nějakých poznatků, stínování, rozborů i sběru kontrol, zakončil brzký odjezd už do finální destinace, ale pomocí vlaku. Falunu. Po příjezdu jsem zamířil směr Jisk, Max a Pink House. Druhý den jsem dokosil co jsem rozkosil a byl klid, protože bylo hotovo. Krátké zabydlení, návštěva skokanských můstků, místního Lugnet sportovního areálu a slintání, co vše za sportovní zázemí a podmínky tu mají ukončilo mé cestování. První kapitola končí a začíná ta druhá.

Mějte se se famfárově, Bandaska :)