Jak jsem nevyhrál 1 300 000 peněz

Povolební radost brzo vystřídal tvrdej business. Jan, do you want to go to Hackathon? ptal se mě někdy v září profesor. Sure, count me in, odpověděl jsem tak, jak odpovídám na všechno. Nevěděl jsem ještě, co dělám

Jel jsem totiž na Hackathon, který organizovali Němci. Sázky byly vysoký, první tým mohl vyhrát asi 1,3 dramů (2500 €), třetí 800 €. Celé organizováno v luxusním rezortu na pobřeží Sevanu, zadarmo oběd, večeře, snídaně, junk food a povinný roušky, lol.

Téma bylo něco jako Enviromentální ochrana jezera, kde se mělo vyvinout sledování znečištění za použití satelitních snímků. Problém byl, že jsem neměl tým. Na Discordu jsem našel 4 bioinformatiky, no později jsem se raději přesunul do týmů jen tří lidí, a to mě, Roba, specialistu přes AI, a někoho, dalšího GISáka. (sorry, ty arménský jména jsou fakt nezapamatovatelný).

Noc plnou programování, chipsů, koly a minima spánku zkazilo jen to, že jsme skončily čtvrtý, tj. bez peněz. Mít dva členy navíc, asi bychom to nějak zmákli, ale ve třech nám prostě došel čas. Co už. Každopádně bylo fajn si za 3 hoďky nakódit web. Tady si můžete prohlídnout, jak něco random říkám na kameru, tady zase hromadu fotek.

Konsekvence byly pochopitelně opět bizarní, protože nás Ministryně ekologie pozvala, ať přednášíme na ministerstvu, což se o týden později fakt stalo. Domlouvali jsme se pochopitelně na whatsappu, takže casual whatsapp chat s členem vlády si už můžu odšktrnout. Poprvé v životě jsem měl simultánního tlumočníka, anžto jsem byl jedinej nearménec. Každopádně jsem dostal nabídku práce na ministerstvu, což je něco, co se neodmítá, žejo.

Hned po hackathonu jsem zamířil s Tere (Španělka, která zná koncept spacáku) vyrazili do Dilijanu, což je místo, kde je les (což je tu fakt vzácnost, kdyby to nebylo jasný). Těšil jsem se konečně na noc bez lidí u krásnýho jezera, dopadlo to tak, jak všichni určitě čekáte, tj. tam kempili Arménci a dopadlo to tzv. na dáme si vše, díky.

Týden nějaký školy, výběh na random kopec (2800 a něco) party o víkendu a tvrdý vystřízlivění.

Vzhledem k tomu, že já nic co by se ani vzdáleně dalo za "learning" považovat stejně nemám, tak uvidím.

Letěl jsem si na pár dní odpočinout od Česka. Bizár je fajn jen do tý doby, kdy si z něj můžete vyskočit, což už jsem žalostně potřeboval. Levný letenky byly přes Kyjev, tak nebylo o čem. Ukrajina se sice snaží, abych ji taky akceptoval jako bizár (a "tank" jako první věc, co člověk uvidí, dává slušnej první dojem), ale řidiči tu chápou koncept přechodu, takže smůla.

Hezkej pokus, Ukrajino

A jedna kvízová otázka na konec. Je tohle kolona, nebo parkoviště?