Odkuda? Z Čechije. Charašo. Ja znajem. 1968

Konečně jsem se setkal s válečným veteránem, který osvobozoval Československo (jeho slovy). Moje ruská (rozuměj česká se slovenským přízvukem) slovní zásoba bohužel nikdy nestačí na vysvětlení, jak se věci měly. Charašo, přikyvuju pouze.

To jen tak na zajímavost. V pátek jsem byl lézt na místním boulderu. Na šířku má sotva 10 metrů, ale podle všeho je to největší stěna v okruhu stovek kilometrů. Fair enough. S mým příjezdem se navíc počet lezců zvětšil na 150 % (tj. už jsme tři). Oba dva další lezci (vesměs Američani) jsou o několik úrovní výš, no ale sami jsou rádi, že si mají s kým zalézt. Lezecká komunita je tu evidentně malá, ale cest tu není úplně málo - snad i přes 100.

Lezu, lezeš, lezeme (s Josephem)

S erasmákama jsme v sobotu byli u jezera Sevan; v podstatě skoro moře uprostřed totální pouště. Sólo výběh na nejbližší kopec included. Jsou občas totálně zmatení, a tak je musíme s Marcem (Švýcar, co umí rusky) často zachraňovat. Dokážou se ztratit, i když jdou podle navigace v Google Maps. Neumí si objednat taxi přes appku, nechápou koncept toho, že jim dojdou data, zhruba podobně jako to, že nejsou v Schengenu. Chtějí do Turecka, Ázerjbaždánu, Náhorního Karabachu, Íránu, ideálně hned. Všechny jsem ovšem během dne naučil stopovat, což teda popravdě s průměrnou čekací dobou pod dvě minuty je dost easy. Měli by si zkusit stoupnout na výpadovku na Vídeň, aby viděli, jak je to těžký řemeslo.

Zajímavé věci se děly ve škole. V pátek jsme si domlouval hodiny a trošku mě vystrašilo, když Sovanyan, jeden z profesorů, chtěl hodiny v pondělí a v pátek. Jakože trochu přestřel, ne? Naštěstí se mu to přes víkend rozleželo v hlavě, a hodiny sloučil do jedné v pondělí. Bizár je to tak jako tak. Jak už jsem říkal, jsem tam sám. Hodinu zahájil slovy Jan, I truly love discussions, po čemž následoval jeho 90 minutový monolog. Nejvíc bych to přirovnal k tomu, když člověk stopne někoho fakt ukecanýho, ale jede jeho směrem, tak nechce vystoupat z auta.

Druhý profesor správně usoudil, že kurz Introduction to GIS mi po čtyřech letech studia moc nedá, a tak mi zadal projekt, na kterém mám dělat. Kromě toho mi bude pomáhat s diplomkou, představí mě na ještě jiné univerzitě a tak. V klidu člověk. Navíc krásně vyjádřil politováníhodnou situaci s nedostatkem kaváren v okolí školy jako just ununderstable.

Jerevan je jakože v klidu, ale hory jsou hory, tak jsem s Marcem vyrazil pod Agarac (4090 m n. m.), místní nejvyšší horou. Teda od tý doby, co jim Turci naprosto nehorázně ukradli Ararat (arménská verze). Až do 3000 metrů vede silnice, na jejímž konci je jezero a chata. Ubytování a servisu by stěží šlo dát víc než 1*, leč to radši nemá booking, takže rip. Aragac je jinak sopka, která má čtyři vrcholy. Vstávačka v šest a ideální výlet na jeden den (20 km, 2km+). V podstatě obří hromada suti začne nudit tak cca po hodině, ale pořád lepší než Jerevan porušující i polský smogový limity. Navíc východ slunce a tak. Zároveň dobrá aklimatizace na další výlety.