Za euro vlakem kolem Toulouse

Nevím jak vy ostatní, ale já jsem žil až do nedávna v představě, že všechny vlaky směrem na západ jsou prostě na poměry správného čecháčka se studentskou slevou strašně drahé. Takže si určitě dokážete představit můj obrovský údiv při zjištění, že z Toulouse se dá jet za JEDNO EURO vlakem klidně až 180 kilometrů daleko. Vezmu to ale od začátku.

Do Toulouse jsem na Erasmus přijel už na konci srpna, protože z nějakého mně zatím nepochopitelného důvodu škola na mém oboru začíná už v prvním zářijovém týdnu, a ne na konci. Musel jsem si tak nedobrovolně zkrátit svoje obvyklé prázdniny nejméně o tři týdny a vyrazit do světa, teda do Evropy, do Francie, přesněji do Toulouse. Škola mi začala už 6. září a rozvrh mi byl prostě přidělen a já s tím nemohl nic dělat, jen nevěřícně koukat, že je to jako bych se vrátil zpátky na střední. První týden v září nástup do školy, tady je rozvrh a do školy budeš chodit pěkně od pondělí do pátku a není nic, co by si s tím mohl dělat. A to ani nemluvím o tom, že ten rozvrh není zadán jako týdenní, ale celo semestrální a sada předmětů, co se kdy učí, se každý týden mění. Nicméně ke škole, učení, rozvrhu, kampusu a dalším věcem se tu dneska vyjadřovat nechci a spíš si to nechám na později. Pro plánování delších výletů mimo Toulouse jsem se tak na začátku semestru musel spokojit pouze s víkendy, což se nakonec z ekonomického hlediska ukázalo jako ta nejvýhodnější možnost. V tuhle chvíli musím trochu obrátit kartu a říct, že jsem měl vlastně docela štěstí, že jsem si vybral právě Toulouse a že moje škola začala pěkně už v září. Toulouse leží na jihu Francie v regionu, který se nazývá Okcitánie. No a Okcitánie ve spolupráci s francouzskými drahami vymysleli nádherný projekt na podporu regionálního turismu. Ten spočívá v tom, že budou nabízet některé vlaky po celém regionu za jedno euro nehledě na to, jak daleko chcete cestovat. Jak jsem se dogooglil, tak tenhle projekt vznikl už loni, a protože to mělo (překvapivě) dobré ohlasy rozhodli se to zopáknout i letos. Takže od června do konce září mohli všichni cestovatelé jezdit vybranými vlaky o víkendových dnech za euro a k tomu navíc od půlky července do půlky srpna mohli všichni mlaďáci do 26 let jezdit za euro každý den. Takže budeme držet pěstičky, že se to bude místním mocnářům líbit i letos a že to pěkně zopáknou i příští rok.

Mně sice škola už začala, ale v Čechách rozhodně ještě ne, a tak se není čemu divit, že jsem tu ještě v září měl hned dvě návštěvy. Ta první hlavní návštěva tu byla moje Zuzka, která si koupila zpáteční letenku na poslední dva zářijové týdny. Prý si mě sem musela přijet zkontrolovat hned ze začátku, aby věděla, že tu nebudu provádět žádnou neplechu. A dobře udělala! A abych tady těch holek neměl málo, tak se tady třetí zářijový víkend ještě objevila Domča z Hradce (Z toho správnýho Hradce. Všem je doufám jasné, o kterém Hradci tu mluvím a nebudu to tedy dále upřesňovat.) se svojí kamarádkou Klárou, které jsem musel vysvětlovat, co to je to vlastně ten orienťák, takže vůbec nevadí, že si nepamatuji odkud byla. Domča mi napsala, že přes Toulouse budou jen projíždět a budou v neděli pokračovat na den do Carcassonne a ať se k nim přidáme, protože tam jede vlak přece za EURO! To bylo ostatně poprvé, co jsem se o tom dozvěděl a tímto bych měl asi vzdát díky Domče, že mi to ukázala. Ale tak určitě bych na to časem přišel i sám, že jo!

Carcassonne

Tak jsme si se Zuzkou koupili jízdenku na vlak za jedno euro (je to tak šíleně málo, že to prostě musím pořád opakovat) a v neděli ráno se přidali k holkám na nádraží v Toulouse. Pro ty z vás, kdo neznají Carcassonne, tak je to to město, jehož obyvatelé měli tak MEGA rádi deskovku Carcassonne až podle ní pojmenovali vlastní město, což je naprostá pravda a nechápu, proč by to tak nemohlo být. Pokud byste chtěli vědět, jak to tam vypadá stačí se podívat na krabici té verze, kterou zrovna máte doma. Každý ji má doma, a kdo nemá, tak by se měl nad sebou zamyslet. A nebo se můžete podívat na fotky tady v příspěvku. Nejsem tak úplně studentem historie, vlastně nejsem vůbec studentem historie, a tak vás tady nemůžu a ani nechci zatěžovat nějakými historickými fakty. Co můžu říct je, že Carcassonne rozhodně stojí za navštívení. Carcassonne je monstrózní středověká pevnost. Na obvodové hradby je normálně přístup zadarmo, a tak si to můžete projít celé dokola a jenom s otevřenou pusou koukat a přemýšlet, jak to sakra postavili bez jeřábu. Jelikož navíc Francouzi slavili nějaký svátek nebo výročí už nevím, tak jsme se navíc i do centrální části, kde se normálně vstup platí, dostali ten den zadarmo. Takže ranní vlak za euro a ještě vstup zdarma. Co víc si český turista může přát.

K večeru jsme se rozloučili s Domčou a Klárou, které pokračovaly dál na východ. Jelikož už byly všechny vlaky za euro vyprodané a my se Zuzkou nechtěli dát za cestu zpátky vlakem 15 euro na osobu, rozhodli jsme se pro další alternativu, co tady ve Francii hodně frčí a to spolujízda přes Blablacar. Cesta nás stála asi 6 euro na jednoho. Nebylo to teda jako vlak za euro, ale jako přidanou hodnotu beru, že jsme si dobře pokecali s řidičem, čerstvě vystudovaným zubařem. Takže až mi tady někdo za moje kecy vyrazí zuby, tak vím, za kým jít.

Další víkend jsme se rozhodli za euro vlakem vyrazit v sobotu do Castres a v neděli do Lourdes pod Pyreneje. Lístky na vlak jsme koupili s předstihem v týdnu, aby se nám už nestalo, že budou zase vyprodané.

Castres

Do Castres jsme tedy vyrazili vlakem v sobotu. Nejspíš jste o něm nikdy neslyšeli, je to menší město, asi tak dvakrát větší než Hradec, na západ od Toulouse. Nejsem tak uplně studentem architektury, vlastně nejsem vůbec studentem architektury, ale to, co jsem si přijel prohlédnout do Castres, byli právě staré domy. Co se mi tady ve Francii strašně líbí jsou právě staré dřevěné domy, které tu lidé stavěli. V Toulouse už jich moc není, protože skoro všechny shořeli, ale v Castres jich je pořád celá řada. Jinak Castres je hlavně významné tím, že odsud pocházel Jean Jaures, což byl takový velký místní pacifista a ve Francii je podle něj pojmenované alespoň jedno náměstí snad v každém městě. Pak je tu ještě muzeum věnované Goyovi, kde má být údajně největší sbírka španělských obrazů ve Francii, které ale bylo bohužel kvůli rekonstrukci zavřené. A tak jak se sluší a patří jsme místo muzea zašli do jedné kavárny na místní kafíčko a dortík, početli pár stránek knížky v místním parku a vyrazili za euro vlakem zpátky do Toulouse.

Lourdes

O nedělním výletě do Lourdes vám dokážu říct jen pár slov. Jediný vlak za euro, který byl do Lourdes z Toulouse v neděli vypraven, odjížděl z nádraží v 7:30 ráno. A proto když jsme onoho nedělního rána v 8 hodin probudili, rozhodli jsme, že přece jen pro ten den zůstaneme v Toulouse a koukneme se po místních památkách. Odpovědnost za naše vstávání by měli podle mě nést francouzští vinaři.

Bordeaux

Zuzka měla zpáteční letenku koupenou z Bordeaux, a tak jsme poslední zářijový výlet podnikli tam. Ryanair létá z Bordeaux přímo do Prahy za pár korun a do Bordeaux se člověk dostane za pár euro Flixbusem asi za dvě hodiny. Jelikož nám ale žádný bus nejel, tak jsme museli vyrazit vlakem. Ten už bohužel za euro nebyl, protože nejen, že jsme jeli ve středu, ale navíc Bordeaux už neleží v Okcitánii ale v Nové Akvitánii. Někdy mám pocit, že si při vyslovování názvů místních regionů přelámu jazyk. Vyrazili jsme tedy ve středu s tím, že přespíme do čtvrtka, kdy Zuzce odpoledne letí letadlo a já se pak nějak dostanu večer do Toulouse na páteční školu. Ano, přistižen při činu, ve čtvrtek jsem zatáhl školu. Neříkejte to mojí mámě, prosím! Bordeaux je světovým hlavním městem vína, takže si určitě dokážete představit, jak tu probíhal náš večer. Šli jsme na pivo. Druhý den jsme zašli na Freewalking Tour po městě. Musím se přiznat, že Bordeaux mě opravdu uchvátilo, je to nádherné město s velkým historickým centrem s dlouhými a širokými ulicemi tak, že my z toho úplně spadla brada. Ta nejdelší ulice je úplně rovná a podle našeho průvodce má 1.7 km, takže si dokážu dost dobře představit, jak se tam všichni pěkně předháníte na segmentu na Stravě.

Odpoledne jsem doprovodil Zuzku na letiště, oba jsme si zamávali pápá a já se musel vydat zpátky do Toulouse. Řekl jsem si, že zase zkusím štěstí s Blablacar, což je rozhodně levnější varianta než cesta vlakem. Dojel jsem na místo srazu, potkal se s řidičem a dalšími pasažéry a pan řidič povídá: "Nevím, jak si to mám vysvětlit, ale nemůžu najít svoje auto." Nejdřív jsem si říkal, sakra, s kým to jedu, že si ani nepamatuje, kde nechal auto. Nakonec se ale ukázalo, že mu to auto nejspíš někdo ukradl, na parkovišti skoro uprostřed Bordeaux. Musel jsem si teda koupit vlak, který byl stejně asi tak milionkrát pohodlnější než auto s dvěma dvacetiletejma holkama, že jo.

Člověk se tu sotva rozkouká a září je pryč. Tak uvidíme, jaký bude říjen.