Obyčejný život
Vlastně se přiznám, že moc nevím o čem psát. Ze začátku Erasmu jsem měl pocit, že zažívám něco strašně speciálního, že všechno je tak nějak jiný a každej den se dělo něco novýho a zajímavýho, o čem bylo potřeba napsat na blog nebo minimálně povědět všem kolem. Teď už jsem ale v Uppsale skoro 8 měsíců, všechno se usadilo a život si jede ve vyjetých kolejích. Chodím do školy, běhám orienťák na Lusnenu a Nåstenu, švédština už je pro mě skoro jako druhá mateřština, mám svůj klub se kterým jezdím na soustředka a závody, denně jezdím tu stejnou cestu na kole z Valsätry do centra, občas stěna, každý úterý ráno chodíme plavat, každej pátek pizza a seriál, koukám na domkyrku ze všech možných úhlů a občas pracuju za barem - prostě úplně normální život. Žádný exotický zahraničí, žádný extrémní party, žádný "nejlepší zážitky ever", žádný cestování, už žádný učení nové řeči, žádný seznamování s novýma lidma - toho všeho už bylo dost. A i toto je Erasmus.
Zároveň se celá zima tak nějak přehoupla, začala nám O-sezóna (a konečně i moje premiéra v dresu OK Linné), léto se blíží a na horizontu už se bohužel objevilo datum, kdy v Uppsale končím. Ideální čas na udělání bucket listu - seznamu věcí co chci stihnout než odsud odjedu. Ale o tom až příště ;)
Chtěl jsem se zmínit o tom, jak Švédové vnímají válku (lépe řečeno: jak já vnímám, jak Švédové vnímají válku - nedělám si iluzi, že bych popsal náladu celýho Švédska). Takže tadá, rubrika zajímavost.
Celkově to tady rezonuje mnohem míň něž v Česku. Ukrajina je odsud daleko geograficky i kulturně, Švédové nemají historickou zkušenost s ruskou okupací jako jsme měli my v Československu a nával uprchlíků není téměř vůbec vidět. Celkový pocit ve společnosti se mi zdá jako "k nám to přece přijít nemůže", "nás se to netýká" "Švédsko přece ve válce nebylo od roku 1809". To ale neznamená, že to lidi ignorují. Posílají se peníze, vláda poslala spoustu zbraní a dokonce jsem byl na demonstraci na podporu Ukrajiny. Prostě to jen není tak všudypřítomný jako v Česku. Když řeknu, že jsem na začátku března byl v Brně a pomáhal válečným uprchlíkům (jako dobrovolník ve Vesně), koukají na mě jako kdybych přijel z humanitární mise z Afriky. Přitom je to úplně normální (nebo ne?).
Hlavní změna je vidět v přístupu k NATO. Švédsko už od dob studené války razí politiku neutrality (stejně jako Finsko). Vzhledem k členství v EU a úzké spolupráci s NATO je to však spíš neutralita jen na papíře. Dřív bylo veřejné mínění spíš proti členství, ale to se teď rychle mění a většina populace je pro, stejně jako ve Finsku. Bude zajímavý sledovat, jak se tohle vyvine.
Fail je vyvěšování ukrajinské vlajky (nebo ukrajinských barev) - ona totiž vypadá úplně stejně jako švédská. Takže zatímco v Česku jsme modrožlutou vyvěšovali ve spěchu během února, Švédi byli připravení a podporovali Ukrajinu ještě dřív než to bylo cool a opravdu - ukrajinské vlajky jsou po celém Švédsku!!! Česko se od této severské země má opravdu co učit...
Zrovna sedím v knihovně Carolina Rediviva (to co má OK Linné na dresu mezi katedrálou a hradem), venku brutálně chumelí a v Uppsale je víc sněhu než v lednu. Psaním blogu prokrastinuju (jako vždycky), i když bych se měl věnovat buď obchodnímu právu (to studuju v Praze) nebo právu a umělé inteligenci (to studuju v Uppsale). Je to náročný, studovat 2 školy zaráz, ale nestěžuju si. Ha det så bra!